Jdi na obsah Jdi na menu
 


článek z cesty do Černobylu

4. 12. 2008

ČERNOBYL - jaro 2008, celý článek najdete v prosincovém OffroadRevue.

S možností této výpravy přišel vlastně Krang a mě to naprosto uchvátilo. Dočetl se o prohlídkách turistů z celého světa směřujících autobusy za cílem, kterým je elektrárna, ale hlavně za daleko zajímavějším místem - město Pripjat (nazývané Město duchů).

Samotným zážitkem byla i cesta na Ukrajinu.

Měl bych asi začít obsazením výpravy: já jel tedy ještě svojí Discoverou II. TD5, Vilda s Petrem.C v Jeepu Cherokee 2.1TD a Krang ve své zebře Defender 90, 200Tdi (obr. 1, 2).

Rozhodli jsme se, že pojedeme přes Polsko, do kterého jsme přejeli přes Krkonoše, a nebyla to šťastná volba. Rovná cesta přes Polsko, kde navazovala jedna vesnice za druhou a v každé radar, byla opravdu nekonečná.

Bylo nám divné, že po cestě Polskem jsme nepotkali žádné kamiony až do doby, kdy jsme se blížili k hranicím s Ukrajinou. Ve vzdálenosti zhruba 30 km od hranice stály postrádané kamiony seřazeny u krajnice, čekajíce na vyclení. Jak náhle člověk ocení, že jsme v Unii a dnes i v Schengenu.

Samotná hranice byla nejčernějším bodem výpravy, hlavně při cestě zpět, ale o tom později.

Po vyplnění emigračních papírů a šesti kontrolách jsme se konečně dostali na území Ukrajiny.

Naši „expedici“ jsme opatřili samolepkami obr. který ?  Měli jsme trochu obavy, abychom  na hranicích neměli problémy a nedotkli se nějak národního cítění. Ale opak byl pravdou. Celníci byli velmi překvapeni, kam že to vlastně jedeme.

Jaké překvapení - cesta navazovala ve své přímosti a rovině, jen nabrala na šířce. Vedla většinou lesem, a zapomeňte na vesnice či snad města. Pokud spíte v autě nebo ve stanu, není problém, stačí sjet z cesty a jste na nádherném paloučku u potoka, stejně jako se to povedlo nám (obr.  3.1).

Pro nákup pohonných hmot na Ukrajině použijte USD. EURa jim nevoní, a pokud ho vezmou na pumpě, dají vám špatný kurz. Nejlevněji vás přijde palivo, jestliže si vyměníte měnu za národní. Jinak kvalita nafty je na dobré úrovni.

 

Mezi nejlepší zážitek z jízdy patřila objížďka, asi po tři sta kilometrech jsme přijeli do městečka, kde jediná cesta naším směrem byla opatřena zákazem vjezdu a jiná ani podle GPS navigace neexistovala.

Po poradě s místní policií a „padárkom“ v podobě několika gambáčů jsme byli posláni do zákazu a obdrželi jsme zakreslení objížďky do naší mapy.

Ujeli jsme asi 150 km a bylo nám divné, proč byl na naší trase zákaz vjezdu. Po dalších asi 50 km jsme narazili na další zákaz a neoblomnou hlídku, která nás poslala na objížďku přes ukrajinské vesničky (obr. 3, 4, 5). O stavu cest se nemá asi ani cenu zmiňovat, bylo to super zpestření jízdy. Po návratu na hlavní cestu jsme si libovali, že jsme si nenajeli moc kilometrů navíc.

Po několika dalších desítkách kilometrů jsme opět narazili na zákaz vjezdu, tentokrát jsme neváhali a pokračovali jsme asi 100 km a ejhle, najednou jsme se ocitli na staveništi nové silnice. Zastavili jsme a šli se zeptat dělníků, co máme dělat. Ty nás bez mrknutí oka poslali přes rozestavěnou silnici. Pro představu - jako kdyby se u nás jezdilo stavbou nové dálnice! (obr. 6, 7, 5, 1). Dávali jsme přednost parnímu válci zleva a hned náklaďákům zprava apod. Myslím, že zážitek pro každého v Evropě nemožný.

Po několika kilometrech nás čekal luxusní nový betonový koberec, po kterém jsme uháněli značnou část cesty.

Konečně jsme kempovali, asi 20 km od místa srazu s naším průvodcem Černobylem (obr. 8).

Běhali jsme po lese s vyřazenými vojenskými dozimetry, které jsme vydražili kolem 500 Kč a hledali jsme nějakou radiaci. Zklamání – nikde nic. Uvařili jsme si večeři, dali pár piv a šli spát.

 

Den D

Jen snad několik údajů k výbuchu  4. reaktoru, ke kterému došlo 26. dubna 1986 nad ránem. Lidé se zájmem pozorovali krásnou záři nad elektrárnou a netušili, co se vlastně stalo.

Článek, jak došlo k nehodě, naleznete na našich stránkách: /clanky/expedice/cernobyl-clanek

Ráno v 11 hodin jsme měli sraz u vstupu do zóny.

Nedočkavě jsme vyrazili dříve. Po cestě jsme několikrát zastavili a hledali známky radiace, opět zklamání. Nikde nic - používáme to správně?

Konečně jsme dorazili k zóně! Naše netrpělivost se hodila, neb jsme zapomněli na hodinový posun času, a tak jsme přijeli na čas.

Obr. b Vstupní brána

Auta jsme museli, neradi, nechat před zónou, ale byly na očích policie, což nás uklidnilo jen částečně.

Třicetikilometrová zóna je rozdělená na tři kruhová pásma po deseti km. Dříve se jezdilo třemi autobusy a přesedalo se do špinavějšího, špínou je myšlena radiace.

Zóna začíná samotným městečkem Černobyl, které dalo elektrárně jméno a je od ní vzdáleno 30 km. Agentura zajištující naší prohlídku má právě sídlo v Černobylu (obr. C).

A Černobyl? Žije a pracuje v něm dnes trvale kolem 7300 obyvatel a jedno dítě, které se zde již narodilo. Jinak děti do zóny nesmí. Maximální dávka radiace, kterou mohou za rok zdejší obyvatelé dostat jsou 2 rentgeny.

Prohlídka

Po zaplacení jsme vyrazili. Začali jsme v přístavu (obr. E), kde jsou zakotveny lodě, které jsou vidět i na satelitních mapách. Oproti fotkám ze satelitu je jich tu poměrně méně. Lodě se odtahují postupně na sešrotování, prý už nejsou radioaktivní (obr. D).

Co zamrzí, je to, že už není možné navštívit pohřebiště techniky,  tzv. Rozsochu, kde jsou vyskládány helikoptéry, auta, obrněnce a ostatní technika odstraňující následky havárie. Vrakoviště je prý vysoce radioaktivní a i sám průvodce tam byl jen jednou (obr. F, J).

Slabou náhradou pro turisty je několik kusů nově natřené techniky, která nevykazuje známky radiace. Tedy až na jedno pásové vozidlo, na kterém je asi uměle udělané místo se zvýšenou radiací (obr. h, i).

Vyrazili jsme k elektrárně a vstoupili jsme do dalších zón.

První zastávka s výhledem na elektrárnu a sarkofág (obr. N, M, O). Prohlédli jsme si nový sklad vyhořelého paliva, které je stále v elektrárně, neb francouzští experti, kteří stavěli sklad si nějak nezměřili ruské palivové články a stavěli podle svých norem (obr. K).

Výsledkem je nové úložiště, do kterého se ruské články nevejdou, a tak se bude stavět znovu.

Náš průvodce nás upozornil na zákaz focení v okolí elektrárny, což byl pro nás jasný signál namířit naše foťáky na elektrárnu a mačkat spoušť J. Zanedlouho jsme zastavili u sarkofágu, zde už jsme fotit mohli, tedy jen sarkofág.

První cesta vedla k železničnímu mostu přes vodní kanál u elektrárny. Na mostě jsme se potkali se zaměstnanci elektrárny, kteří krmili ryby. To ale nebyly obyčejné ryby. Nikdy jsme nic takového neviděli - hejno asi šesti sumců, z nichž žádný neměl pod metr a půl délky, dále tloušti ve velikosti 80 cm a podobně. Voda se vařila, jak se ryby rvaly o rohlíky.

Stáli jsme u pomníku před sarkofágem, který byl od nás asi 100 metrů. Konečně jsme naměřili radiaci a to doslova každým krokem! Směrem k elektrárně radiace závratně stoupala. Náš průvodce nám zakázal jít dál za památník (obr. P, P2).

Elektrárna byla funkční do roku 2000. Neustále probíhají opravy rozpadajícího se sarkofágu, v němž pracují podle vyprávění průvodce tzv. 5minutoví dělníci, kteří pracují 5 minut denně, 14 dní v měsíci a to za 300 dolarů měsíčně.

Cestou od elektrárny, tedy v její těsné blízkosti, jsme viděli „děvočky“, jak si dělají piknik na trávníku, další stříhaly živý plot apod. Proč o tom píšu, pokud si něco přečtete na internetu, dozvíte se rady typu nevstupujte na trávník, na nic nešahejte, nic nejezte. Jak je vidět, místním obyvatelé asi nechodí na internet J.

Ještě jedna zastávka před Městem duchů a to na železničním mostě obr. R.

Nerad bych zapomněl napsat o tomto mostě. Zaujalo mě vyprávění průvodce, jak se přes most, po  výbuchu elektrárny, druhý den odváželi (tedy po třiceti hodinách po explozi!) 1300 autobusy obyvatelé Pripjati. Regulčíci stojící u zábradlí na straně blíže k elektrárně byli všichni během několika dní mrtví. Zvláštností je, že ze stojících na druhé straně mostu někteří přežili.

Pravdivost slova průvodce, že pod mostem je dodnes stále velká radiace, se rozhodl Krang ověřit na vlastní dozimetr. Bylo vidět, že po sestoupaní pěti schodů se o to přesvědčil a hned se vrátil!

PRIPJAT

Nasedli jsme do transportéru. Projeli kolem strážní budky a vjeli do lesa. Mysleli jsme, že jedeme lesem, ale náhle v lese panelák a další. Byli jsme v Pripjati.Zastavili jsme v centru města (obr. S).

Město Pripjat začali stavět dřív než elektrárnu, a to v roce 1970. Až poté byla započata výstavba prvních čtyř bloků elektrárny (v roce 1977). Další bloky 5 a 6 měly být spuštěny v listopadu 1986.

Tentokrát jsme od průvodce dostali jen jedno varování - nestoupat na mech (absorboval do sebe radiaci).

Ve městě je všude zvýšená radiace na stejné úrovni. První, co jsme si prohlédli, byl hotel. Ze střechy hotelu byl krásný výhled na celé město a elektrárnu. Po jeho prohlídce jsme vyrazili k hlavní atrakci“,nejzářivějšímu místu, ke kolotočům. Ruské kolo a ostatní atrakce nikdy neběžely. Jejich slavnostní otevření mělo být těsně po výbuchu (tedy tehdy ještě nikdo netušil, že k nějakému výbuchu dojde).

Místní mech je přímo prosycen radiací, což jsme si vyzkoušeli na všech dozimetrech. Pokud se bojíte chodit v zamořené trávě, tak sem nejezděte. Jinak se tady chodit ani nedá, ale nikde tráva nevykazovala žádné hodnoty.

 

Další objekty, které jsme si vybrali k prohlédnutí, byly bazén a škola. To již bez komentáře, myslím, že fotky řeknou vše které? Jen snad takový ironický postřeh. Na jedné chodbě ve škole měli na tabuli cti vyfocený velín elektrárny v popředí s člověkem, který pak způsobil katastrofu.

Celkem jsme strávili v Pripjati tři hodiny.

Pro ty, kteří mají zájem toto město navštívit, doporučuji ať neváhají. Jeho životnost pro bezpečný přístup odhaduji tak na deset let. Již dnes se může stát tato „atrakce“ pro nepozorného návštěvníka nebezpečnou. Domy jsou propršené od střechy až dolů a ve značně zdevastovaném a vykradeném stavu.

Jednu perličku z internetu - podle některých zdrojů docházelo k rozkrádání i techniky, která zasahovala při likvidaci elektrárny, a lidé, kteří díly z vozidel demontovali je prý ani nestačili kolikrát prodat, záření působilo velmi rychle..

Pokud vás zajímá cena, tak v době naší návštěvy vycházela prohlídka pro pět osob na našich deset tisíc.

Tečkou v zóně byl oběd v prostorách agentury. Nejprve jsme váhali, ale nakonec jsme se dali do jídla a  pochutnali jsme si. Asi místní kuchaři používají bylinky ze své domácí zahrádky…J

U výstupu ze zóny procházíte dozimetrickými bránami. Pokud svítí zelená je to O.K. Jde však o to, zda stále nesvítí jen zelená.

Ještě bych chtěl touto cestou poděkovat polským celníkům. Díky jejich poctivé práci - pouze jeden člověk na celý přechod, jsme ztvrdli na hranici při zpáteční cestě z Ukrajiny asi osm hodin!

Mirek70

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super článek !!!

(pavel, 30. 1. 2009 10:14)

je to zajimave ze v takove blizkosti tam zijou lidi

Re: super článek !!!

(Josef Chromcik, 10. 2. 2012 5:46)

Kluci- Ctu vase prispevky.
Tak za prve- kdyz to neni videt tak ta radiace nikomu nevadi.
Za druhe-Kdyz odsud odjizdeli tak nikdo nevedel-(ze navzdy)
(cele mesto normalne zilo a tak si dovedete predstavit co vsechno lidi museli opustit)-(jen tak si predstavte,ze vam dnes reknou -jen na par dnu odjedete z domu- vemte si s sebou jen doklady a penize a miri na vas kalasnikovem-pojedete nebo ne??? )Po neuposlechnuti strili- musim podotknout)
Za treti-Presidlili jich do nove zbudovanych vesnic (musim podotknout,ze nove zbudovanych (po rusky) znamena neco jako do osvetimi- pokuste se pri pristi vyprave cestovat po stopach presilencu!!!(mnozi toto presileni neprezili psychicky) a par lidi se pozdeji vratilo zpet (domu).
Jejich hlavni obzivou byla samozrejme elektrarna a okolo ni ostatniho zabezpeceni a tak si mnozi ani nedovedli predstavit delat neco jineho.
(jejich vychovani v Sovetskem presvedceni jim ani nedalo moznost premyslet o jakemkoliv jinem zivote bez povelu a narizeni) Je to pro nas cechy nepochopitelne!!!
Jo abych nezapomnel !!! Vse z jejich byvaleho domova se pozdeji rozkradlo a rozprodalo po cele ukrajine a mozna ani o tom nevite a mate neco z toho i u vas doma!!!
Ty ryby, hriby z lesa,divoka zver atd.se dodnes nacerno lovi vyvazeji odtud a prodavaji na bazarech-(bez kontrolovanosti) a z toho se delaji napr.zavrene hriby a ty dale prodavaji u cesty kde si jich kupuji (vsichni domaci magnati ,ridici kamionu a kdo vi jeste kdo) a tak se ta radiace dostava dale a dale-(nekontrolovane)- rozebiraji i dokonce budovy a potom prodavaji cihly a z tech si lidi stavi nove domy atd atd!!!
Pritom- jake velke problemy vznikly z onech testu na Cernobylu se siroka verejnost NIKDY nedovi- protoze vsichni papirove umiraji na tkzv-(srdecni nedostacu) a tak o tom nebude mit nikdo nikdy prehled a vse je utajene dodnes!!! (nasledky jsou primo kolosalni!!!!!!!!!!)
Mezi radky-V teto zone se jiz planuje zasivani poli a postupne zabydlovani- (kde je vami zminenych 300-900 let po vybuchu)!!!
Takze tak!!!!

Expedice

(Delfin, 30. 7. 2009 21:05)

Ahoj tak příští patek odjíždím do Černobylu.Sen se mi splnil.Moc se těším!!POkud by měl někdo zájem o info z cesty či jet příště opět tak mail je JerryFerrari@seznam.cz

Kontakt

(Delfin, 13. 4. 2009 19:47)

Achoj ptřebuji nutně kontakt na autory článku.Odjíždím na expedici do černobylu a potřebuji rady.Děkuji.mail na mě:JerryFerrari@seznam.cz