Jdi na obsah Jdi na menu
 


renovace HJ60 - článek najdete v listopadovém OffroadRevue

16. 11. 2008

Renovace legendy Toyota Land Cruiser HJ 60

Rozhodl jsem se pro renovaci u nás ne příliš rozšířeného  terénního  automobilu  Land Cruser řady 60 vyráběného v letech 1981 až 1989.Tenton vůz  snad s nejjednodušší možnou konstrukcí   motoru 4.0 D šestiválec s řadovým vstřikovacím čerpadlem s ozubenými koly na rozvodech, obr.3, s úžasným zvukem,výkonem 74 Kw a skvělým kroutícím momentem.Tyto atributy  jsou samy osobě  zárukou  dlouhé životnosti a možností provozu na méně kvalitní paliva.

 

Zakoupený vůz nebyl již mnoho let provozován a před jeho odstavením dostal od bývalého majitele pořádně za uši (obr.2,3).

 

Motoricky však neměl chybu jako ostatně většina těchto vozů, které se i na našem území ještě vyskytují. Motor po připojení akumulátorů naskočil na drcnutí.

Se stavem karoserii už to ale tak radostné nebylo. Korozí byla postižena téměř celá karoserie vyjma střední části podlahy ( obr 4,5,6,7)

 

Práce začala kompletním rozebráním nebo spíše odřezáním a utrháním většiny šroubů.

 

Nosný rám byl do jeho poloviny výšky nosníků utemovaný bahnem, které způsobilo  značnou vnitřní korozi  spodní části rámu (obr.8,9,10) a naplnilo dva kbelíky bláta a rezi.

 

Vyřezáním vnitřní stěny rámu v jeho celé délce umožnilo kompletní opískování rámu z vně i uvnitř.

Vnější plášť rámu je z 4mm tlustého plechu a vnitřní stěna z 3mm plechu , který  dohromady tvoří obdélníkový profil.

Bohužel, ani vnější silnější část rámu nezůstala bez poškození. V místech výskytu bláta byla prorezavělá  na tloušťku 1mm nebo i v celé síle plechu.

Ohýbáním stejného profilu materiálu stejné tloušťky začala oprava rámu (obr.6)

Rozhodl jsem se, že rám konstrukčně upravím, aby již nikdy nedošlo k opakování situace, kdy v rámu zůstává usazené bláto .  Zvolil jsem variantu „kudy nateče, tudy vyteče“ a v rámu nechal velké odtokové otvory sloužící k bezproblémovému vypláchnutí hadicí po jízdě v blátě.

 

Jako ochranu rámu po jeho vyvaření jsem se rozhodl pro základní epoxidovou barvu, na kterou jsem jako finální materiál použil polyuretanovou barvu přímo na podvozkové rámy (obr.11,12,13).

Na dutiny a vnitřní stěny rámu jsem použil základní barvu a bitumenový nástřik.

Díky četnosti oken ,vytvořených do pláště rámu, je možno nátěr kontrolovat a renovovat.

 

Jako další na řadu přišly nápravy, listová péra a ostatní podvozkové prvky , vše opískované  (obr.14).

I když nápravy nejevily známky většího opotřebení a nutnosti opravy,  byla nutno je rozebrat . Na přední nápravu bylo nutné provést kontrolu, zda se nedostal písek při otryskávání do náby  (obr.15)

Nakonec se ukázalo, že je třeba vyměnit ložiska na svislém zavěšení kol. Podařilo se mi je sehnat v náhradě ( typ ložiska – 30303A ) za nepoměrně levnější peníz než originál.

Další náhradu gufera se mi podařilo opatřit i na hrušku ke kardanu, ovšem USA výroby,a to bylo o něco dražší, ale stále výhodnější  ( rozměr – 74x38x11 ).

 Ještě bych rád zmínil jednu náhradu na převodovku na mrkvi na spojce  ( gufero AD1623E původní -28,5x43x6,5  nahrazeno naším 28x43x7 ).

 

Renovace samotné karoserie byla daleko časově náročnější. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl první, kdo se pokoušel karoserii vyvařovat, bylo třeba vyřezat i větší kusy.

Prvním  krokem renovace se stala výroba prahů vnější i vnitřní část i s částí přiléhající podlahy v celé délce (obr. A,A1,A2,A3).

Stejný nosný práh byl třeba vyrobit i pro dveře zavazadlového prostoru(obr.B,C) ,dále pak spodní části zadních blatníků vnější i vnitřní, jejich lemy, které jsem sehnal dokonce i v ČR, stejně jako přední čelíčko pod masku, které hodně trpí korozí.

Poměrně hodně zasaženou oblastí koroze jsou zadní podběhy s okolní podlahou , které nejsou konstrukčně  moc  vymyšlené a vyžadovaly by značnou protikorozní ochranu pro jejich delší životnost.

 

Celou podlahu jsem nechal ze spodu opískovat. Po vyvaření ji opatřil nejprve epoxidovou základovou barvou.Pak opět následovala bitumenová barva ,před kterou jsem vymazal všechny spoje a skuliny karosářským tmelem (obr.D,E).

Na podvozek padlo 3 kg karosáku a 10 kg bitumenové barvy. Jen do každého prahu jsem nastříkal bezmála kilogram barvy.

Interiér se bohužel nezachoval a sehnat ho je v podstatě nemožné. Bylo ale třeba ho nahradit .

Jako polstrování dveří a boků jsem použil černě laminovaný sololit. Potrhané sedačky bylo potřeba nahradit jinými z jiného vozidla.

Celé auto jsem stavěl na expedice,a proto jsem do laku nechtěl příliš investovat neb je mi jasné,že bych se pak musel vyhýbat větvím a křoví. Barva karoserie je jen účelová.

 

Ptáte se na motor? Ten je skutečně úžasný a nepotřeboval v podstatě žádné opravy. Přetěsnil jsem víko ventilů , vanu, dal nové žhavičky, seřídil ventily, vyměnil těsnění výfukového svodu a hlavně jsem ho umyl, což byla snad nejhorší práce(obr.G).

 

Místo původní nádrže, která byla prorezlá a rezervy zavěšené pod ní, jsem vyrobil jednu velkou nádrž na 200 litrů.

 

Jinak jsem se snažil vůz renovovat do  původního stavu. Až přijde jeho čas, udělám mu veteránskou  

homologaci.

 

Na vozidle jsem strávil bezmála 300 hodin. Náklady na renovaci se vyšplhaly na 33000Kč, což je přijatelná částka.

 

Doufám, že moje „nová“ Toyota vydrží  minimálně dalších dvacet letJ

Výsledek  mé renovace můžete vidět na obrázcích K,L,M.

 

Mirek70